Pojednání o hračkách a Vánocích

9. října 2015 v 12:36 | Eliška Bachová
článek vzniknul na základě rozhovoru do jednoho časopisu

Proč dětem kupovat hračky? Jaký mají význam pro dítě, co všechno mu dávají?

Hračky mají mnoho funkcí, mohou rozvíjet tvořivost, fantazii, logiku, ale mají především emoční rozměr. Myslím si, že nejkrásnější důvod pro koupi hraček je pro potěšení dětí. Pokud má v sobě hračka bonus ve formě rozvoje jmenovaných vlastností, je to samozřejmě také fajn, ale všechny tyto faktory může rozvíjet i nejjednodušší hračka, pokud dítě přijde na to, jak ji použít, zneužít a ještě s ní dobýt svět.

Jako je v ekologii upcyklace nástavbou recyklace, děti umí s pomocí fantazie utvořit s odpadku hračku, z hračky jinou hračku a dokonce z hračky zbraň (aneb, kdo nestoupl v šeru chodby na rádoby náhodně číhající kostičku lega, jako by nerodil). Někdy stačí i obyčejný svazek špejlí, bláto a kameny u potoka (v potoce, v kapse, v pračce, celoodpolední zábava sledování práce instalatéra...).

Nejlepší hračky jsou podle mě ty, které chápe dítě jako parťáka, talisman, hračku, ke které má citové pouto a nebo hračka, která se stane deseti různými objekty dle aktuální potřeby té báječné hračky, která zrovna přestala potřebovat mobil, ale aktuálně má hlad, že se nají i něčeho, co by člověk kdysi mohl považovat za mobil, ale už je to brambora.

Jaké hračky osobně považuji za nejlepší a které naopak nemám ráda

Nemám nic proti počítačům a tabletům, ale nebrala bych je jako hračku, ale jako pracovní a zábavní prostředek. Proto se mi příliš nelíbí elektronické multifunkční hračky, i když děti krásně zabaví a vypadají jako ty, které z našich drobečků udělají malé génie. Ale třeba internetové stránky s hrou Poisson Rouge mne doslova nadchly a platím synovi druhý rok předplatného. Má k nim přístup v průměru jednou týdně dle počasí a zdraví.

Mezi mé favority z hraček patří dřevěné vláčkodráhy s elektrickými mašinkami, občas si s nimi hrají i mé děti. Skvělé jsou stavebnice a kostky všeho druhu (čím jednodušší, tím lepší, aby dítě tvořilo vlastní tvary a stavby, ne podle návodu), panenky (o které dítě pečuje), společenské hry (u nichž leckterý rodič trpí ve stavu střízlivosti, ovšem na mejdany jdou celkem na odbyt, pokud jim v obchodě nadělí přiměřeně přisprostlý obal) a hračky, které člověk může vzít do přírody a herní prostředí jim vytvářet - silnice a garáže pro autíčka, domečky pro panenky, mučírny a školy (rozdíl nepatrný).

Je dobré korigovat množství hraček? Kolik hraček by dítě mělo mít?

Nejlepší hračky jsou všude.V přílišném množství hraček může být dítě zaplaveno, roztříštěno, naštěstí si mnohdy poradí samo zdravou ignorací většiny z nich.

Každý rodič snad zažil situaci, že dítěti koupí úžasné hračky, které si třeba i on sám kdysi přál, a ono si oblíbí nějakou úplně jinou, ošklivou a naprosto nevýchovnou, od strejdy Franty (tímto děkuji předem za ozvučené samopaly, které má ten Ježíšek v oblibě nosit do těch nejantimilitantnějších rodin), kterou byste nejraději vystřelili komínem! Takové jsou báječné (kromě toho samopalu).

Myslím, že dítě nepotřebuje hraček mnoho, pokud má dost oblíbených. Pokud nemá dost oblíbených a je zavalen hromadou hraček, ke kterým vztah nemá, je to spíše smutné. Občas se mi vybaví úvodní příběh Císařova slavíka (konkrétně ve zpracování Trnky a Makovce), kde chapcovy drahé dekorativní hračky nabudou významu až v horečnatém snu, hračky tak chladné jsou najednou plné života a emocí.

Jaký mám názor na všemožné hrající hračky, které vydávají zvuk zvířat, melodie, zpívají písničky? Nesnaží se rodiče nejrůznějšími přístroji nahrazovat svoji péči? Názor na hračky v podobě mobilů a tabletů.

Souhlasím. Je to prostředek nahrazující osobní péči, těžko se odolává dítě neusadit k elektronice a nemít klid, též se přiznávám, zhřešila jsem! Ale rodič, hračka, nemusí sedět dnem i nocí u dítěte a zabavovat ho. Dítě by se mělo naučit i trávit čas samo a zabavovat se vlastními myšlenkami, sněním a hledáním vlastní zábavy. Neznamená to ale mít zábavu simulovanou elektronikou. Dítě nemusí být neustále zabavováno, vrháno z kroužku do kroužku, jen aby jeho malý vyvíjející se mozeček nezahálel! On nezahálí ani minutu. Osamocení nepřichází s nedostatkem stimulů tak často, jako s nedostatkem lidského kontaktu. Oba póly stimuly-kontakt by měly být v rovnováze přiměřené věku dítěte. A aby se i malá chvilička našla pro nudu. Nuda vede k netečnosti a netečnost k fantazii.

O maketách mobilů a tabletů si myslím, že jejich obliba je přirozená, za války byly v módě letadla, vojáčci. Mobily a tablety jsou a budou součástí života našich dětí, tak nemá význam je držet od dětí jako trny od Šípkové Růženky. Není na nich nic špatného, nejlépe by to měly být makety, napodobeniny nebo se dá hračka vyrobit z obalů a pomalovat, aby si dítě muselo "domyslet" jejich funkce a použití.

Je to jen taková myšlenka a představa, ale troufám si ji zde předestřít: Když jste od plenek zvyklí být neustále zaměstnaní, stanou se z vás zaměstnanci. Když je stimulů málo, dochází k deprivaci, pomalému vývoji, pasivitě. Když ale máte obojí, stanou se z vás možná rebelové, možná kreativní a flexibilní lidé být zvyklí na to být chvíli i sami se sebou samým.

Jak správně napsat dopis Ježíškovi? Kolik dárků je tak akorát? Měli by rodiče koupit všechno ze seznamu, nebo je výchovné něco vypustit? Jak naložit s nereálnými přáními?

Jak správně napsat dopis Ježíškovi? Na webu magistrátu nemají formulář? Žertuji. Dopis Ježíškovi je přeci v rukou dítěte. Má být jeho vlastní meditací nad svými přáními a mělo by mít právo napsat
si do něj cokoliv, co si přeje, i kdyby to byly stránky a stránky kombinací barevných poníků. A Ježíšek zase není dárkobanka, aby musel plnit vše. Ježíšek je přece nejmoudřejší a ví, jak vyslyšet přání dítěte, jak rozpoznat dárek, který dítěti přísluší, ví, které z přání je nejtoužebnější. V případě ateistických rodin je prostě nejmoudřejší maminka, nu.

Cožpak i dospělí nemají různá, praktická, altruistická, nereálná, meloromantická, narcistní, destruktivní a sobecká fantazijní přání? Vánoce učí dítě tomu, že některá jeho přání v životě splněna budou, jiná holt ne a když se z toho, co je mu naděleno, dokáže zaradovat, vývojový úkol je splněn! Takový úspěch, že mnoho dospělých lidí tak daleko nedospělo.

Ale je krásné, když se dítěti na Vánoce splní alespoň jedno přání, i kdyby musel Ježíšek trochu improvizovat. Proto rodič může napomáhat dítěti, aby bylo schopno si vymyslet alespoň jedno splnitelné, ale upřímné, přání do seznamu.

..................................................................................................................................

Říká se, kdo si hraje, nezlobí...

...ale taky se říká: TO NECHCEŠ! Smějící se





Máte také nějaké fotografie dílek vašich dítek ku potěchu nervové soustavy rodičů? Přidejte je do komentáře!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. října 2015 v 23:01 | Reagovat

Můj bráška si nejvíce vyhraje s hrnci a s odrážedlem. Od tety dostal dětské hrnce, parádní malou kuchyni, ale stejně bere hrnce z naší opravdové kuchyně a vaří si s vařečkami... to potom taky občas hledáme naběračku, nějaký díl z mixéru :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama